Lucie Africa Kostelecká je mladá zpěvačka, která žila nějakou dobu v republice JAR. V současné době žije v Praze a s kapelou M.A.T. Band která jí doprovází, zpívá na koncertech svým posluchačům o životě v Africe.

Budou vánoce, Ty máš malou 9 ti letou slečnu, velkou rodinu včetně psa. Takže si myslím, že vánoce ve Tvém pojetí jsou určitě krásné a plné mezilidských vztahů. Nebo se mýlím?

Vánoce jsou pro mě časem, který se snažím prožít se svou rodinou a samozřejmě hlavně se svou dcerou. V posledních letech se čas Vánoc pro spoustu lidí stal časem shonu, zběsilého nakupovaní a stresu. Vánoční tradice jako by se úplně vytratila. Znám ale hodně lidí kolem sebe, kteří prožívají vánoční atmosféru podobně jako já. Vánoce, to je čas těšení se na Ježíška, samozřejmě hlavně pro moji dceru , která na mně přenáší své pozitivní pocity, které právě prožívá. A tak i já mám čas uprostřed toho shánění a připravování toulat se s ní po vánočních trzích, ochutnávat spoustu sladkostí a třeba taky i trochu medovinu…

Žila jsi několik let v Africe. Co můžeš říct o tamním vánočním času?

Vánoční čas v Africe se velmi podobá vánočnímu času u nás. Rodiny se schází a tráví čas společně. U původního obyvatelstva, které je také velmi věřící , jsou vánoce stále svátkem hlavně církevním, takže mnozí navštěvují kostely, zpívají vánoční písně a oslavují tak narození Ježíše. Čas se tam malinko zastaví a já jsem vždycky v tento čas měla pocit, že lidé mají k sobě tak nějak blíž…. Viděla jsem tam v ten čas možná víc úsměvů….

Největší rozdíl mezi Evropou a Afrikou v pojímání vánoc?

Nevnímám žádný velký rozdíl v pojetí vánoc. Všichni chtějí být hlavně spolu. A věřte, oni si toho moc váží. A taky, tady je vánoční čas spojený se sněhovými vločkami, které se mnohdy nedostaví, v Africe je to stále stejné a u Evropana to vzbuzuje úsměv – teploměr ukazuje 30 stupňů a někdy i víc, sluníčko pálí a všude se strojí vánoční stromeček.

Na co nejradši vzpomínáš?

Mám spoustu krásných zážitků, ale ve vánočním období, velmi ráda vzpomínám na pořad, který uvádělo jedno tamní rádio. Zhruba měsíc před Vánocemi, začali v rádiu plnit lidská přání. Byla to ale přání, taková, že při jejich poslechu jste měli husí kůži. Obvykle tato přání řešila nějakou naléhavou životní situaci, jako například léky pro těžce nemocného kamaráda, nebo peníze na operaci malého dítěte. Přání byla do pořadu zasílána většinou rodinou či přáteli těch daných osob. Pořad se vysílal každé ráno ve všední dny tak, aby ho slyšelo co nejvíce lidí, kteří právě tomto času cestovali do zaměstnání. Každý den jste tedy mohli vidět řidiče s obrovským úsměvem, či slzami dojetí na tváři. V této době obvykle spousta lidí měla pozdní příchody, protože zůstávali ve svých vozech až do skončení pořadu.

Máš určitě ještě teď v Africe svoje vazby. Jak ošetříš tyto věci na dálku?

Díky moderním technologiím mám možnost být se svými přáteli takřka v každodenním kontaktu a tak jsem celkem v obraze, jak to zrovna vypadá v rodinách mých přátel. Vím například, co by si přály děti mojí kamarádky najít pod stromečkem a asi budu vědět i to, jestli se jim to splní. Některé věci ale bohužel splnit nejdou. To je obyčejně přání v rodinách, které také znám, aby byli všichni – máma, táta, babička, děda a ostatní spolu. Už to prostě nejde. Ale na vánoce nechci být smutná, tak tuto otázku ukončím trochu vesele, i když …. Děti mé další přítelkyně si přály najít pod stromečkem mně a moji dceru. Tak to se jim zatím také nevyplní. Takže přes Vánoce si budeme určitě telefonovat a podobně.

Po vánocích nastává konec roku. Jak ho vnímáš Ty?

Nový rok je pro mě vždy velmi vzrušující, já osobně se vždy velmi těším, co nového přinese .

Samozřejmě jako každý i já mám spoustu přání, ale to nejdůležitější je zdraví a štěstí, protože když je člověk zdravý a šťastný uvnitř, pak září i navenek, šíří radost do svého okolí a pak jde všechno mnohem lépe a ta přání jako by se plnila úplně sama. Ale jedno konkrétní přání bych asi měla: Doufám, že se podaří zrealizovat turné s Gospelovým sborem Zululand Gospel Choir po městech v Jihoafrické republice.

Je něco, co sis přinesla z Afriky a co jsi zařadila do svých českých vánoc?

Snad jen to, že díky svým zážitkům a zkušenostem, které jsem zažila v JAR se v tomto období dokážu na chvíli zastavit a uvědomit si, jak šťastná a vděčná jsem za všechny a všechno co v životě mám.

Tak: šťastné a veselé…. A můžeš to říct v nářečí Zulu, to je běžné nářečí v JAR, že?

Ano, mluví s ním většina původních obyvatel v JAR. Takže: krásné Vánoce a šťastný nový rok

UKHISIMUZI OMUHLE NONYAKA OMUSHA

IB